Po profilech kapel zabývajících se především speed metalem je na čase přejít i na těžší formu kovu a napsat pár řádků o legendě, která už hezkou řádku let produkuje opravdu kvalitní hudbu a svým jedinečným hlasem nutí každého metalového fanouška uznale pokývnout hlavou. A i když se někomu jeho styl líbit nemusí, měl by před ním minimálně smeknout za jeho podíl na vývoji metalu a za jeho vitalitu i v již pokročilém věku. Dámy a pánové, řeč je o samotném Ronniem Jamesi Diovi!!
O životě malého velkého muže se toho ví dost a přitom i málo. Tím myslím, že sehnat informace o jeho osobním životě nebyl žádný med a zabralo mi to docela dost času. Navíc informace o jeho věku se docela liší, zřejmě proto, že na něj, nějakým záhadným kouzlem čas vůbec nepůsobí, takže jaké jsou pravdivé údaje snad ví jen sám Ronnie. Naproti tomu o jeho hudebním životě by se opravdu dalo sáhodlouze vykládat. Tak tedy jak to bylo.
Ronnie James Dio, vlastním jménem Ronald Padavona, se dle mého zdroje narodil 10.7.1947 v Portsmouthu. V patnácti založil první kapelu RONNIE & THE PROPHTES, kde se chopil basové kytary. Výrazněji se pak prosadil až v kapele ELECTRIC ELVES, která byla později přejmenována na ELF. V letech 1972-1975 vydali tři alba, kterým se ovšem nepodařilo prorazit do vyšších pater hitparád. Pro Dia bylo důležitější, že podepsali kontrakt s PURPLE RECORDS, což byla firma DEEP PURPLE. ELF měli s těmito velikány společné turné a dělali jim předkapelu. Věci pak nabraly rychlý spád. Ritchie Blackmore odešel z DEEP PURPLE a vzal k sobě Dia i se zbytkem ELF (kromě kytaristy) a svou novou kapelu nazval RAINBOW. Roku 1975 vychází album „Ritchie Blackmore´s Rainbow“ a o rok později se na trhu objevuje asi nejlepší placka od RAINBOW s názvem „Rising“.
Vynikající kytarové melodie, skvělé fantasy hymny typu „Stargazer“, to celé doplněno o klávesy, prostě paráda. Nemohl jsem si odpustit pár poznámek právě k tomuto albu. Překvapivě, o rok později, vydávají RAINBOW své první živé CD „On Stage“. Záznam je to vskutku vynikající, dost písniček má stopáž nad deset minut, Dio zpívá skvěle a vůbec celý záznam je vynikající, rozhodně ho řadím mezi nejlepší živáky vůbec. Dia už v řadách RAINBOW čekalo jen jedno album nazvané „Long Live Rock´N´Roll“. Poté Blackmore, který pro každé album sestavu trochu obměnil, Ronnieho prostě nechal odejít. Zde končí Diovo působení v RAINBOW a otevírá se nová kapitola s názvem BLACK SABBATH.
Někdy kolem roku 1980 nastupuje právě do této formace a vydává s nimi převratné album „Heaven And Hell“, které znamenalo mnoho jak pro něj, tak pro BLACK SABBATH. „Sabbatům“ se v té době moc nedařilo a díku tomuto albu o sobě dali opět rázně vědět, ačkoli řada fans rezignovala, jelikož usoudili, že bez Ozzyho BLACK SABBATH prostě existovat nemohou. Ronnie sám považuje právě tuto desku za nejlepší v celé jeho kariéře. Klasické songy jako „Heaven And Hell“, „Children Of The Sea“ nebo „Neon Knights“ již navždy zůstanou zapsány zlatým písmem v historii metalu.
Vztahy se však v kapele neudržely a začaly se dost zhoršovat a to především při vzniku živáku „Live Evil“. Celá situace skončila odchodem Dia a bubeníka Vinnieho Appice.
A zde začíná historie DIO. Roku 1983 se na pultech objevuje debut s názvem „Holy Diver“, ze kterého se stává kult, jemuž se DIO snaží v budoucnu vždy přiblížit, jak jen to je možné. Dio je konečně svým pánem a tak se to fantasy atmosférou jen hemží. Netýká se to jen „Holy Diver“, ale obecně celé diskografie DIO. Takže ať už jde o „Don´t Talk To Strangers“ nebo o titulní skladbu „Holy Diver“, ze všeho je cítit magie. Sám Ronnie má tuto desku, pokud jde o kapelu DIO, nejraději.
Příští rok DIO přispěchali na scénu s „The Last In Line“, se kterým se jim dostalo nejlepších umístění v hitparádách, ať už v Evropě nebo USA, kde se kapele vždy dařilo lépe než v Evropě.
Další rok DIO vydávají „Sacred Heart“, na kterém, alespoň podle mě v některých okamžicích trochu zaostávají v porovnání s předchozími alby. V roce 1986 vychází EP „Intermission“ a roku 1987 vynikající deska „Dream Evil“. Z mého pohledu je tím nejlepším, co DIO natočili, dokonce lepší než samotný „Holy Diver“. Pro toto album došlo již k malé personální změně, když kytaristu Viviana Campbella nahradil Craig Goldy.
Pro další desku, nazvanou „Lock Up The Wolves“, již nezůstal kámen na kameni. Kromě Dia se sestava kompletně proměnila a příležitost kromě ostřílených veteránů, jakým byl například Simon Wright z AC/DC, dostali i tehdy osmnáctiletý Rowan Robertsson na kytaru a za klávesy nastoupil Jens Johansson, který se později proslavil v kapele STRATOVARIUS. Album však je, podle mě, už docela všední, Dio vaří z vody a servíruje to, co už jsme jednou měli jen s trochu jinou oblohou.
V roce 1992 dochází ke krátkému intermezzu v podobě návštěvy BLACK SABBATH, aby s nimi nahrál album „Dehumanizer“. Spolupráce ale opět nefunguje jak by měla a tak vzápětí odchází, aby pokračoval ve své vlastní tvorbě. Tu v devadesátých letech reprezentují tři alba, z nichž dvě dosti vybočují z klasické tvorby DIO díky jejich daleko ostřejšímu soundu. Zajímavostí také je, že jeho fantasy texty ustupují do pozadí. Jedná se o placky „Strange Highways“ a „Angry Machines“. Třetím albem let devadesátých byl živák „Inferno:Last In Live“. Pravdou zůstává, že i tato etapa má své místo v tvorbě kapely, nicméně návrat ke klasice, který v roce 2000 znamenalo album „Magica“, byl tou nejlepší volbou. Mimochodem to byla i první koncepční deska a jak název napovídá již naplněná fantasy tématikou a starými dobrými postupy, které na DIO mám tak rád.
Dio však ani s přibývajícím věkem neubírá na svém pracovním nasazení ba ani na hlasovém projevu, nesleví ani o píď a tak do roku 2002 přichystal další desku „Killing The Dragon“, na které se opět kapela představila ve svém klasickém stylu, který jí sluší nejvíce. Další rok vychází DVD „Evil Or Divine“ se záznamem vynikajícího koncertu z New Yorku. V životě jsem neměl takový pocit nadšení při sledování záznamu z koncertu, jako právě u tohoto DVD. Následující rok vyšla zatím poslední studiovka „Master Of The Moon“, pro kterou se opět dají použít jen kladné komentáře, koneckonců hodnocení naleznete v sekci recenze. Letos DIO přispěchali s CD „Evil Or Divine“, což není nic jiného než stejný záznam, který nám nabízí DVD. Vyšlo i druhé DVD kapely pojmenované „We Rock“.
Je třeba ještě zmínit, že Ronnie plánuje do roku 2006 další studiovou desku a pilně koncertuje po celém světě. Zapomenout nesmím ani na spoustu výběrových alb, které jsou vesměs naplněny tím samým, za nejzdařilejší považuji asi „Anthology – Stand Up And Shout“, které se neomezuje jen na kapelu DIO, ale sleduje cestu Ronnieho od ELF přes RAINBOW k BLACK SABBATH až k DIO. Z aktuálních zpráv je třeba říci, že Ronnie byl angažován do role Doktora X - postavy, která se objeví na albu „Operation: Mindcrime II“ od QUEENSRYCHE.
Za zmínku rozhodně stojí, že se účastnil animovaného seriálu „Leatherwulf“, kde daboval jednoho z rockových bohů, tuším ještě spolu s Robem Halfordem a Brucem Dickinsonem. Věnuje se charitě. Podpořil organizaci Childern Of The Night, která pomáhá dětským obětem prostituce. Ronnieho rovněž čeká filmová premiéra v podobě filmu „Tenacious D: The Pick of Destiny“, který má být v kinech od 6. června 2006.
A proč se vlastně zajímat právě o Dia? Nejenže to je legenda, která vytvořila tolik skvělého materiálu, nejenže je obdivuhodné jeho pracovní nasazení, ale také je jedním z nejlepších heavy metalových zpěváků všech dob. A byl to právě on, kdo do metalu zavedl „horned fingers“ čili vztyčený ukazováček a malíček, nyní již nezbytné gesto každého metalisty.
Nezbývá nic jiného než si přát, aby nás Ronnie, již podruhé, brzy navštívil. Do té doby \\m//.
Autor: Crimson Thunder
DISKOGRAFIE
| Elf (1970-1975) | 1972
| Elf
|
 | 1974
| L.A./59 |
| | 1974
| Carolina County Ball |
| | 1975
| Trying To Burn The Sun |
| | 1989
| Gargantuan |
| | 1991
| The Elf Albums |
| | | |
| Rainbow (1975-1978) | 1975
| Ritchie Blackmore's Rainbow |
| | 1976
| Rainbow Rising |
| | 1977
| Rainbow On Stage |
| | 1978
| Long Live Rock 'N' Roll |
| | 1981
| Chase The Rainbow |
| | 1981
| The Best Of Rainbow |
| | 1986
| Finyl Vinyl |
| | 1996
| Live In Europe |
| | 1997
| The Very Best Of Rainbow |
| | 2000
| Millennium Collection |
| | 2001
| Live In Germany 1976 |
| | 2003
| Catch The Rainbow: The Anthology |
| | | |
| Black Sbbath (1979-1982 / 1991-1993) | 1980
| Heaven And Hell |
| | 1981
| Mob Rules
|
| | 1983
| Live Evil
|
| | 1992
| Dehumanizer |
| | 1996
| The Sabbath Stones |
| | 1996
| Under Wheels Of Confusion 1970-1987
|
| | 2007
| The Dio Years
|
| | | |
| Dio (1983-1989 / 1993-present) | 1983
| Holy Diver |
| | 1984
| The Last In Line |
| | 1985
| Sacred Heart |
| | 1986
| Intermission EP |
| | 1987
| Dream Evil |
| | 1990
| Lock Up The Wolves |
| | 1991
| Diamonds: Best Of Dio |
| | 1994
| Strange Highways |
| | 1996
| Angry Machines |
| | 1997
| Anthology |
| | 1998
| Master Series |
| | 1998
| Inferno/Last In Live |
| | 2000
| Magica
|
| | 2000
| The Very Beast Of Dio |
| | 2001
| Anthology Vol Two |
| | 2002
| Killing The Dragon |
| | 2003
| Anthology - Stand Up And Shout |
| | 2003
| Evil Or Divine (Live DVD) |
| | 2003
| The Collection |
| | 2004
| Master Of The Moon |
| | 2005
| Evil Or Divine (Live CD) |
| | 2005
| We Rock (DVD) |
| | 2006
| Holy Diver Live |
